Dub letní

Quercus robur

původ/ rozšíření:
Dub letní je rozšířen v celé Evropě. Je nenáročný, robustní, roste na suchých i vlhkých stanovištích, nevyžaduje na živiny bohatou půdu a vyskytuje se tak prakticky celoplošně v celé Horní Lužici. Je hlavním druhem habrových doubrav, doubrav s břízou a borovicí stejně jako nivních lesů a dubových bučin. Patří do čeledi bukovitých.


vzhled:
Strom, vysoký až 40m, dosahuje stáří až 1000, ve výjimečných případech i 1400 let. Dub letní lze jednoduše poznat podle listů, které jsou obvejčité, nepravidelně peřenolaločnaté, na bázi srdčitě ouškaté.  Zaměnitelný je snad jen s dubem zimním. Zatímco má dub letní na základu listu 2 malá ouška a krátkou stopku, ouška u dubu zimního chybí a stopka listu je výrazně delší. Dub letní kvete od dubna do května, jeho květy jsou téměř neviditelné. Nezaměnitelné jsou i žaludy, které dozrávají od září do října. I podle žaludů lze oba druhy dubů od sebe dobře rozeznat. Žaludy dubu letního mají 4-6cm dlouhé stopky, na kterých může růst i 3-5 žaludů. Plody dubu zimního skoro stopky nemají a žaludy jsou uspořádány do tvaru hroznu.

 

využití:
Odolné, tvrdé a tuhé dubové dřevo lze dobře zpracovávat a proto nachází všestranné využití. Bylo využíváno ve stavebnictví, pro vodohospodářské stavby, dříve i pro výrobu železničních pražců. Ve interiérech je dubové dřevo využíváno pro výrobu parket, schodů, nábytku. Dále nachází využití ve výrobě kvalitních dýh, sudů, je velmi dobrým palivovým dřevem. Dříve byly doubravy využívány jako zdroj dřeva i jako pastvina pro vepře. Potravou pro vepře byly žaludy. Díky vysokému obsahu tříslovin byly vhodné pouze pro ně, pro ostatní dobytek – koně a skot – jsou jako potrava nevhodné. Z oloupané kůry byl vyráběn přípravek pro vydělávání kůží. Z dubu letního byla vyšlechtěna řada dalších druhů, které se využívají při výsadbách a obnovách parků nebo jako zeleň v osídlených oblastech.  


zajímavost:
Dub je vnímán jako „německý“ strom. Dub byl odjakživa symbolem síly, dlouhověkosti a odolnosti a jako takový získal výsadní postavení zejména v germánské mytologii, kde byl zasvěcen bohu blesku Thórovi. Je považován za německý národní strom a symbol německého národa. Vyšší třídy některých německých vyznamenání se od svých nižších variant odlišují přidáním dubových ratolestí (viz válečný kříž, ve vyšší variantě válečný kříž s meči, brilianty a dubovou ratolestí). V mladší době, především od doby romantismu, je lípa také symbol věrnosti. Dub letní, stejně jako původní dub zimní, nabízí biotop pro několik stovek druhů hmyzu a potravu pro jejich larvy. Žaludy jsou důležitým zdrojem potravy pro mnohé savce a ptáky, především pro sojku obecnou, která si na zimu vytváří velké zásoby žaludů. Velkou část zásob ale sojka nespotřebuje a přispívá tak k přirozenému šíření dubů. Mnoho míst vděčí za své jméno právě dubu (německy Eiche) nebo žaludům, např. Viereichen (Čtyři duby) u Weißwasser nebo také Dubrauke u Bautzenu.

Standort