Olše lepkavá

Alnus glutinosa

původ/ rozšíření:

Olše lepkavá je velmi rozšířený původní druh. Je typickým zástupcem mokřadních lesů, protože upřednostňuje vlhká stanoviště. Na březích řek a potoků může tvořit monokulturní společenstva. Je pionýrskou dřevinou, která se rychle na vhodných stanovištích šíří. Olše lepkavá je schopná vyvíjet kořenový systém také pod vodou, což podporuje její šíření právě u vodních toků. 

 

vzhled:

Jako zástupce čeledi břízovitých vytváří olše lepkavá na jaře typické, až 12cm dlouhé kočičky. Jedná se o samčí jehnědy. Samičí květy jsou 1-1,5cm dlouhé, s vystupujícími červenými bliznami. Květy rozkvétají před pučením listů. Olše kvete v březnu a dubnu. Samčí i samičí květy můžeme nalézt dokonce na jedné větvi. Ze samičích květů vznikají až 2cm velké šištice, které jsou zpočátku zelené, zralé jsou tmavohnědé a dřevnaté, zůstávají na stromě ještě dlouho po spadu semen. Dřevo olše lepkavé má typickou načervenalou barvou. Olše lepkavé dorůstají výšky až 25m a dosahují stáří kolem 120 let. 

 

využití:

Měkké dřevo lze snadno zpracovat, proto našlo v minulosti různé využití hlavně ve dřevozpracujícím průmyslu. V současné době je průmyslové využití olšového dřeva na ústupu. Porosty olší se v současnosti vyskytují především v lokalitách, které jsou s technikou obtížně dostupné. Pod vodou se dřevo vyvíjí do extrémní tvrdosti, bylo proto použito na stavby, umístěné ve vodě (např. v Benátkách). Vysoký obsah tříslovin v kůře a květenství byl využíván v koželužství. V moderních vodohospodářských stavbách nachází opět uplatnění, je vysazována v rámci přírodních protierozních opatření na březích potoků a řek. Za relativně nízké náklady lze tímto způsobem erozí ohrožené břehy stabilizovat a následně udržet.

 

zajímavost:

Německé lokality Oelsa u Löbau nebo také Klein-Oelsa u Niesky vděčí za své jméno právě olši. Pyly olše lepkavé patří k prvním původcům alergických reakcí v roce. Ze šišek byl v minulosti vyráběn černý inkoust.

 

Standort